Banana Chiquita Team

Současná Česká reprezentace se podobá týmu Banany Chiquity víc než se na první pohled může zdát. Čtvrteční představení režíroval snad samotný Hamlet! Tak moc se podobalo zápasu s Islandem, neuvěřitelné a ze strany Chiquity dotažené do posledního detailu.

Nejdřív přišla chyba brankáře. Běžným pohledem do zápasového programu jsem zjistil, kdo hraje Petra Čecha a udělal jsem si soukromou poznámku o obstojném hereckém výkonu. Od té chvíle se hráči Sokola stáhli, nechali Chiquitu rozehrávat postupné útoky. Hráči ve Žlutém se postupně přesvědčili, že individuální prosazení bude nesmírně těžké a riskantní. Naopak několik povedených narážeček napovědělo, kudy by se měla ubírat cesta. Pořádné šance přitom přišli až v závěru prvního poločasu. Nejdřív se nádherně přes obránce uvolnil Tomáš, ale brankář včasným výběhem jeho šanci zneškodnil. Herním projevem i tělesnou konstitucí by se mi Tomáš víc líbil jako Honza Koler než jako David Lafata, ale zřejmě bylo toto obsazení součástí širší umělecké provokace. Na druhé straně zazvonila tyč po střele, která se šikovně skryla v klubku hráčů. Když už se zdálo, že první poločas skončí 0:1, přišla standardní situace.  Odražený balon po rohu se snášel zpátky do pokutového území. V tu chvíli zřejmě fotbalový Bůh vyslovil jméno střelce, které se ozvěnou neslo celým světem a gólem letos nepolíbený Šindy se opřel do rány, která znamenala důležité vyrovnání a klid do poločasové přestávky. Jen tak letmo jsem nahlédl do programu a co tam nevidím: Kadeřábek - Petr Šindelář.

Druhý poločas začala Chiquita aktivněji. Hra se prakticky srovnala. Soupeř hrozil především jedním vytáhlým útočníkem, který ale naštěstí nenašel mezi svými spoluhráči dostatečnou podporu a sám se neprosadil, třebaže s ním měla obrana doslova plné ruce práce. Žlutí se často dostávali k rohovým kopům. Z těch už ale tentokrát nezapršelo. Teprve sedm minut před koncem se rozběhl parádní kontr. Chiquita rychle přenesla hru na rozeběhnutého Káju v roli Krejčího, ten nezpomalil a dostal se do výhodné střelecké pozice. Je ho střelu vyrazil brankář k dobíhajícímu Alamarovi, naštěstí neplašil, ač jako nejtechničtější defenzivní hráč hrál právě Plašila, a levačkou dorazil přízemní střelu za záda ležícího brankáře. Na lavičce vypuknul obrovský gejzír radosti. Soupeř se poté snažil o rychlé srovnání. Vypracoval si jednu velkou šanci, ale gólmana Chiquity už neprostřelil. Naopak Chiquita udeřila na druhé straně, když malý Mozart Mlky předvedl, že by mu nebyly cizí ani hodiny baletu. Na špičkách procupital celou obranou, každému obránci osobně popřál dobrého večera a oko diváka potěšil nádhernou brankou. Pak už došlo k exibičnímu závěru. Především Tomáš měl na kopačce dvě velké příležistosti, kdy se zdálo, že musí navýšit skóre, ale záhadným způsobem ani jednou míč nedostal za brankovou čáru.

Chiquita si připsala dva důležité body proti houževnatému soupeři, který myslel určitě na víc. Sokoli stejně jako Islanďané doplatili na brzké vedení. Stáhli se a nechali soupeře hrát. V tuto chvíli je už jisté, že Chiquita má opět případný postup do 3. ligy ve svých rukách a jsem nesmírně zvědavý, jak celá liga dopadne