Banana Chiquita Team

Je tomu pár let, co mi můj dlouholetý kolega Ondřej Weissmann, každý druhý den podstrkoval videa Banany Chiquity nebo se o její hře jen zmínil. Některé taktické prvky jsme beze studu kopírovali a přenášeli jsme je na led, kde jsme potom sklízeli jeden úspěch za druhým. Škoda, že dnes když stavíme nové národní mužstvo, už nemůžeme s klukama z Banany počítat. Doby, kdy byli skutečnými pionýry nových taktických prvků, jsou pryč a stejně jako my hledají na hřišti svou tvář.

Byl jsem svědkem krátké taktické porady. Kapitán mlhavě načrtl představu, že tým bude hrát od zadu na brejky, které potáhne Mlky. Od něj chtěl, aby moc nekličkoval, chodil přímo na bránu a střílel. Tahle jednoduchá taktika překvapivě slavila úspěch. Oba góly banánů vstřelil Mlky po přímočarém sprintu. A Banana měla v prvním poločase i řadu dalších příležitostí k útočení, který jí nabízel soupeř nepřesnou rozehrávkou. Zlomovým momentem utkání mohla být Honzova neproměná šance. Po ukázkovém biliáru našel Martin Honzu alias Alamara u levé tyče. Nevím, co se přesně stalo, ale Honza dokázal vyloženou šanci spálit. Míč zřejmě špatně trefil a poté ho procpal pouze na tyč.

Oba góly Ramutantu padly po podobných chybách Chiquity. Hráči ve žlutém jsou zaprvé nedůrazní. Protihráče v útoku nechají zpracovat míč a teprve poté začínají bránit. A za druhé ohromným problém Chiquity je obrana jeden na jednoho. Pohyb hráčů bez míče občas připomíná hru škatulata hejbejte se. Většinou někteří hráči propadnou a v tu ránu začne zastupování a přeskupování hráčů, které vede k nebývalému chaosu.

První poločas Banana zaslouženě vyhrála 2:1. Bohužel ve druhém poločase přišel obvyklý útlum: Nejdříve přijde několik nepřoměných šancí, potom se začnou kupit špatné nahrávky a nakonec se pouze nakopávají dlouhé balony, které protihráči s přehledem sbírají a vyrážejí do protiútoků. Na vině může být lidně i fyzická kondice. Chiquita nastupuje pokaždé s jedním maximálně dvěma lidmi na střídání a ve druhém poločase už útočící hráči nemají dost sil chodit si pro balony do obrany, zahušťovat střed hřiště a vracet se zpátky. Za tohoto stavu začnou hráčům pochodovat nervy a v tu ránu je na hřišti šest trenérů a každý má jiný názor, jak by se mělo hrát.

Nicméně není třeba házet flintu do žita. Šance si Chiquita vytváří, a když je začně proměňovat budou podobné zápasy končit 5:2. Někteří hráči jdou očividně s výkonností nahoru. Na své poměry zahrál velmi dobře Petr a v posledních zápasech by se mohl ještě utrhnout ze řetězu a nasázet pár fíků. Mlky byl v prvním poločase bezkonkurenční, v obraně dělali Vata s Karlem, co mohli. V dalším zápase Chiquitu čeká jeden z favoritů na postup. Zápasu bych se vůbec nebál, protože nejednou už Chiquita dokázala, že se jí hraje dobře proti lepším soupeřům, kdy nemusí hrát do plných. Forever Chiquita!