Banana Chiquita Team

Jakmile jsem zachránil Klokany v nejvyšší lize, okamžitě mi volali zástupci Banany Chiquity, jestli bych nepřevzal na poslední tři zápasy trenérské kormidlo u další potápějící se bárky. Dlouho jsem se nerozmýšlel. Jsou štace, které se zkrátka neodmítají.

O soupeřových kvalitách jsme něco tušili. Nejen, že se Chiquita se Sebrankou utkala už počtvrté, ale hlavně pohled na tabulku mluvil za vše. Chtěli jsme hrát se zabezpečnou obranou, zhušťovat prostor na naší půlce a v případě nakopávaných míčů, hrát pouze na jednoho útočníka, který by sklepával míče pro spoluhráče. Nejspíš jsem mluvil svahilsky nebo nám soupeř nic z toho nedovolil. Každopádně utkání ovlivnil mizerný den našeho brankáře. Řekněme, že první 3 góly ze 4 by se měly chytat....

Hned na začátku zápasu Mlky trestuhodně ztratil míč v roli posledního a soupeř toho využil skákající střelou z úhlu. Při druhém gólu dokázal útočník Sebranky přesprintovat obránce a pod rukou gólmana se štěstím zavěsil. Na druhou stranu Chiquita svého soupeře také uměla zatlačit a vytvářela si řadu příležitostí, které dokázala i proměňovat. Nebylo žádným překvapením, když Chiquita srovnala na 2:2. Oba góly vstřelil novic Štěpán, který zapadl do týmu jakoby v něm hrál od začátku sezóny. Jenže kvality soupeře byly nezpochybnitelné. Jakmile přidal na obrátkách, vytvářel si šance a hlavně střílel góly. Při třetím gólu sérií krátkých narážeček do běhu rozebrali soupeři naší obranu do nejmenších součástek. Mé trenérské oko samozřejmě okamžitě poznalo, kde byl problém. Jednoznačně v nedůrazné obranné hře. Nechávali jsme soupeře přebírat lehce balony a pokud byli hráči v pohybu, zůstávali jsme logicky krok za nimi. Čtvrtý gól do šatny, který byl spíš nepovedenou přihrávkou na útočníka, a přesto zapadl za záda nešťastného gólmana, více-méně nasměroval utkání do jeho konce.

Přestože Chiquita v úvodu druhé půle opět vstřelila gól, pro soupeř to byl jen další signál, aby přidal na tempu a rázem opět dvěmi brankami odskočil. V tu chvíli se už hrál pouze svižný útočný fotbal. Obrana Sebranky hrála na půl plynu a Chiquita si tak vytvářela spoustu příležitostí ke skórování. Možná vlivem větší únavy už nebyla tak efektivní nebo někdy soupeře zachránila branková konstrukce. Prohra nakonec tolik nemrzela, protože na hráčích bylo vidět, že si rádi zahráli do otevřenější obrany a nemuseli hrát celý zápas do plných.

K výhře nad týmem jako je Sebranka by bylo zapotřebí mít výborného gólmana, být daleko důraznější, řadu situací řešit jednodušeji, třeba i odkopem, a hrát přece jen víc zataženěji. Jakmile se totiž vysunul jeden z obránců do hlouby soupeřova pole, žádný z útočníků se za něj bohužel nestáhl. Tak začíná má další záchranářská práce, ale nikdy bych ji nevzal, kdybych nebyl přesvědčený, že tenhle tým má na to, aby se udržel. Doufám, že hned v příštím zápase se má slova potvrdí a našeho soupeře přejedeme. Forza Banana Chiquita!