Banana Chiquita Team

Do Prahy jsem přijela týden před veletrhem Svět knihy, kde jsem prezentovala svůj poslední román Potvory. Mé punkové hrdinky v něm mlátí chlapy a připravují odvetu proti developerovi, který ve Varšavě staví jeden barák za druhým a vyhání starousedlíky ze svých domovů. Jedna spřízněná pražská skupina mě pozvala na Žižkov, který trpí podobnými problémy a světe div se dokonce jsme shodou okolností viděli zápas Banany Chiquity. Mě fotbal nezajímá a s chutí bych každýmu fotbalovýmu fanouškovi namlátila, ale pokud jde o to, že díky fotbalu nevyrostou na Žižkově další baráky, pak jsem pro.

Chiquita nastoupila do zápasu o zachování naděje na udržení ve 4. lize pouze s jedním hráčem na střídání. Tím byl Mlky, který se v úvodních minutách věnoval víc výběru bot než samotné hře. Své úvodní nepovedené kličky svedl na první pár bot, jako by si nepamatoval, jak před lety hrál o kus dál na betonovém plácku v All starkách svůj nejlepší fotbal. Technická převaha hráčů Chiquity se časem prohlubovala. Nebýt Vaty, který trestuhodným zaváháním naservíroval soupeři ideální brejk, neměl by soupeř v prvním poločase žádnou šanci. Nicméně fotbal se hraje na góly, jak chlapy často říkají a říkají to tak často, že si občas pletou fotbal se životem, takže i jejich zkurvenej život se hraje na góly, a když góly nedáváš, máš smůlu, nic nevyhraješ. V poslední době potřebuje Chiquita na jeden gól, deset šancí a závěr prvního poločasu toho byl důkazem par excelence. Banáni smažili svého soupeře uprostřed vápna jako řízky na svátěční oběd. Pražští lvi nestíhali, ale jako zázrakem drželi naději na bodový zisk. Vrcholem byla Petrova šance na dorážku, kdy se míč na brankové čáře neuvěřitelně proplétal mezi jeho nohama jako se dříve proplétal Ital Alberto Tomba mezi slalomovými tyčemi. Neuvěřitelná tisíciprocentní šance zůstala nevyužitá.

Teprve ve druhém poločase se ujala jedna z mnoha akcí. Mlky obloučkem vyzval Zelího k brejku, ten si nechal míč jednou spadnout na zem a poté se do něj opřel levačkou a nechytatelná střela konečně našla svůj cíl. Za pár minut to bylo dva nula. Nejdřív Zelí vyhrál souboj uprostřed hřiště. Soupeř sice reklamoval šlapák, ale pak zaslouženě inkasoval branku po povedené kombinaci, kterou opět zakončoval Zelí. Nemají donášet fízlům na čarách! Každej práskač zaslouží odprásknout a ve fotbale asi zaslouží dostat gól nebo jednu přes párky.

Aby se zápas nedohrával jen tak pro nic za nic, počkal kapitán a gólman Chiquity s jednou rozehrávkou a poté namazal soupeři na nejblbější gól pod sluncem. Hráči Chiquity znervózněli, měli několik šancí na další gól, ale jak chcete střílet góly, když přemýšlíte nad tím, jak zastřelit svého kapitána? Soupeř se rázem dostal na koně a sahal po vyrovnání, které naštěstí nepřišlo.

Chiquita tak stále žije. Sice má před sebou pár dobrých soupeřů, ale když zapracuje na produktivitě, mohou se dostavit překvapivé výsledky, kterými ohromí Pražskou radnici a ta třeba rozhodne, že se na Žižkově nebudou stavět další baráky a bude se do zblbnutí hrát fotbal.