Banana Chiquita Team

Kovář Héfaistos ukoval pro Achillea bájný štít a tím, čím byl Héfaistos pro Achillea, tím je pro mě Šindy. Je to právě on, kdo mi celou kariéru soustruží a brousí a různě upravuje kolíky do mých kopaček. Bez něj si nedovedu představit, že bych vůbec někdy pomýšlel na restart mé kariéry. I když lepší by bylo mluvit o reendingu. Jakmile jsem zaslechl, že Šindy jde znovu na hřiště, okamžitě jsem letěl do Slivence povzbudit svého dlouholetého kámoše, ale také okouknout, zda nebude osobně testovat nějakou novinku na kopačkách.

Když jsem viděl hřiště ve Slivenci, na chvíli jsem pochyboval, jestli jde o hřiště na malý fotbal. Na tomhle letišti by z fleku mohli nastupovat proti sobě dvě jedenáctky. Úvod byl pro Chiquitu naprosto katastrofální. Dříve než se rozkoukala, už prohrávala 2:0 a to soupeř ještě zazdil jednu nebo dvě solidní šance. Chvíli jsem přemýšlel, co nám říkají profi trenéři, když jde zápas do prdele a začal ze sebe trousit jejich rady na úrovni Pepy Hnátka: Uklidníme to, stáhneme se, zpřesníme hru, neodevzdáváme lacino míče. No ty vole, trenéra v Čechách může dělat každej. Jako zázrakem to ale tentokrát pomohlo. Do konce první půle byl na hřišti už jen jeden tým. Chiquita svého soupeře zatlačila, škoda že se před bránou nepovedlo dotáhnout některé útoky. Za pět vteřin dvanáct vykřesal naději pro Chiquitu její kapitán a brankář. Stříleným centrem hledal ve vápně Mártyho, ten krásně hokejově clonil a míč k překvapení všech nakonec skončil v bráně.

V tu chvíli to vypadalo pro Chiquitu relativně dobře. Odmítla sice Csaplárovu past, ale byla rozhodně aktivnější. Nicméně mladší a rychlejší soupeři si ve druhé polovině nenechali zápas protéct mezi prsty. Ne že by obrana Chiquity hořela jako na začátku zápasu, ale pohyb soupeře ji přidělával vrásky. Soupeř se bohužel trefil šmudlou doprostřed brány a pak odskočil ještě jednou trefou o tři góly. V tu chvíli se začalo hrát bláznivě nahoru dolů. Na nějaký souvislejší tlak to už rozhodně nebylo. Možná soupeř lépe presoval a Chiquita víc chybovala v rozehrávce. Co já vím. Každopádně bych vyzdvihl oba góly Chiquity, které přišly v samotném závěru zápasu. Parádně se do šibenice trefil Miko. Krásným bodlem vymetl všechny pavučiny v horním rohu branky. A třetí gól dal Šindy. To byla fotbalová paráda. Famózní zpracování nahrávky, bleskové otočení s míčem, hlava nahoře a utažená přízemní střela k pravé tyči. Gólman se mohl jen ohlídnout za touhle bombou.

Co říct nakonec? Zápas Chiquitě výsledkově nevyšel. Herně to nebylo špatný. Byly pasáže a momenty, kdy Chiquita v zápase dominovala, ale fotbal se hraje na branky. Mnohem podstatnější je, že Šindy znovu nastoupil a předvedl kvalitu, zvednul si sebevědomí a dokázal, že na tenhle fotbal pořád má. Tak doufejme, že na hřišti neřekl letos své poslední slovo.