Banana Chiquita Team

Jiřímu Bělohlávkovi připomínala hra Banany Chiquity v prvním kole Stravinského Svěcení jara. Nyní by možná řekl, že je Banana Chiquita blíž dílům Arnolda Schoenberga a jeho Vídeňské atonální školy. Známá historka vypráví o tom, jak se Schoenberg rozčílil na Hollywodskou producentku, když pochválila jeho skladbu, o níž doslova řekla, že je hezká. Já ale neskládám hezkou hudbu! Vykřikl tenkrát Schoenberg. Dost možná by podobně reagoval i kdokoli z hráčů Chiquity. Banana rozhodně nehraje hezký fotbal a já se domnívám, že jde o důmyslný záměr.

Jak jinak si vysvětlit, že již v první minutě Karel nabádá kapitána, aby šetřil čas, Sykyho posílá z obrany do útoku a ten ač vědom si své role ztrácí se v bludném středu jako v nejhustší avalonské mlze. Alamar se odvážně pouští na hrot útoku, odkud je trvale nebezpečný pro obě branky. Zelí neustále urputně zdolává jednoho obránce za druhým, až má na konci zápasu nutně pocit, že nehrál proti šesti hráčům na hřišti, ale že jich byly celé stovky. Kdo tentokrát drží prapor obrany nahoře je Vata, nevinný jako jeho nová registrační kartička, bojuje s přesilou soupeře a hlavou se mu honí předzápasová slova o tom, jak se tentokrát bude vycházet ze zajištěné obrany. Co tím spoluhráči mysleli? A brankář? Ten stále nevychází z úlohy věčného rybáře. Tahá ze svých sítí jeden úlovek za druhým a uvnitř se mění v temného kapitána Achaba čekajícího na velké vítězství - na svou vysněnou Bílou velrybu. A pak celá plejáda hráčů, kteří si pohrávají s úmyslem nastoupit, ale poté svá rozhodnutí mění, jednou ve prospěch týmu jindy naopak.

Znova a znova o tom přemítám, ale vše do sebe zapadá. Rychlé tři branky soupeře, jedna s neodpískaným faulem, druhé dvě po hrubkách hráčů ve žlutém. Poté tlak Banany Chiquity, několik neproměných šancí, které volají po gólu, jako malé dítě po matce. Následuje pozitivní hodnocení prvního poločasu za stavu 1:5 a vše završuje totální apatie trenéra Dvorců, který se vzdává, přestává burcovat svůj tým a pohrouží se do nitra své duše, kde hledá odpověď na otázku, zda je tohle ještě fotbal?

Tohle je nový fotbal, nový směr, nová filosofie!!! Banana Chiquita otevírá dveře na první pohled chaotickému fotbalu v němž hráči kmitají jako atomy uvnitř složité substance. Uvidíme zda svým pojetím dokáží na jaře alespoň jednou zvítězit. Jejich vítězství přitom může mít řadu podob. Rozhodně bych netrval na sterilních číslech ve výsledkových tabulkách jako jediné možné alternativě vítězství.