Banana Chiquita Team

Jeden z mála volných hokejových dnů jsem využil ke spolupráci s Bananou Chiquitou. Samozřejmě jsem si dal určité podmínky, ukázal jsem si na některé hráče, jiné jsem ani nezařadil do sestavy. Pro některé to bylo frustrující, ale jak se ukázalo, mělo to své důvody, které bych zde rád nastínil.

Do útoku jsem nasadil Viktora kvůli jeho buldočí povaze. Je to hráč, který se vyžívá v osobních sobojích, je schopný podržet míč nebo utéct po čáře, tlačí se do zakončení, na míč čeká v hlouby útočné poloviny. Tým porom může hrát na dlouhé balony bez strachu, že ztratí míč kombinací uprostřed hřiště. Samozřejmě jsem musel zvážit i jeho stinné stránky, občas se mi zdá, že drží zbytečně dlouho míč a to se vymstilo v první minutě, kdy po jeho ztrátě soupeř vstřelil první gól. Naštěstí ve zbytku zápasu převážily jeho klady.

Potom jsem ukázal na Deju. Typově v něčem podobný hráč jako Viktor s ohromným tahem na bránu, ale také hráč, který dokáže zabrat i do obrany. S Viktorem měl hrát podhrotového útočníka. Myslím, že jeho výkon velmi příjemně gradoval. Nejdřív se mi zdálo, že mu často odskakuje míč od nohy, ale nakonci ho bylo plné hřiště. Sám si vypracoval obrovskou příležitost za stavu 1:2. Zároveň velmi úspěšně rozbíjel soupeřovi útoky. Výborně fyzicky připravený hráč.

Posledním hráčem do útoku byl Štěpán. Lehce jsme ho museli přemlouvat, aby více útočil, protože chtěl hrát především v obraně, ale tam by ho byla celý zápas škoda. Štěpán je velmi týmový hráč, svým herním projevem není tolik vidět, ale je neuvěřitelně platný! Nepouští se do zbytečných kliček, snaží se kombinovat, technicky asi nejlepší hráč našeho pátečního výběru, kazí velmi málo přihrávek a zároveň je stále rychlý. Škoda těch všech nepřesností v zápase, kvůli kterým se nedostával tolik do hry, jak bych si představoval.

V obraně jsem trochu překvapivě vytáhl Benyho, ale pro mě je to poctivý bek, o kterým vím, že nebude bláznit a lítat po všech čertech. Před zápasem jsme si řekli, že chceme, aby především dobře bránil, aby příliš nepropadával a rozbíjel soupeřovi útoky. A to se mu dařilo. Myslím, že jsme naplno využili jeho předností, což byl velký problém v minulých zápasech, kdy Chiquita kvůli podpoře útoku nutila beky do situací, ve kterých se příliš necítili a zákonitě propadávali. Dnes, jestli si pamatuju, jsem viděl pouze dva samostatné úniky soupeře.

Dalším hráčem, který získal mou důveru byl Syky. Rozený obránce. Silný, velký hráč, dostatečně hbitý, má smysl pro rozehrávku, třebaže mu to někdy ulítne. Dal jsem mu podobné instukce jako Benymu a ani on nezklamal. Kluci prakticky nebyly u žádné branky soupeře, takže svůj part sehráli po téhle stránce navýbornou.

S Karlem jsem trochu váhal, ale nakonec jsem cítil, že tenhle tým potřebuje zkušenosti a možná i trochu přísnost. Oba dva atributy Karel rozhodně splňuje. Dokonce zařídil náš jediný gól, když z přímého kopu vymetl soupeřovu šibenici. Škoda, že občas je tak zaujatý zápasem, že sem tam něco z přemíry snahy pokazí. U tak zkušeného hráče bych čekal trochu větší klid, ale on už je takový, že se nechá zápasem unést.

V případě gólmana nemůžu říct, že by šlo o nějaký výběr, protože mi bylo řečeno, že brankář je jeden a basta. Moc nás nepodržel, dva góly mu můžeme přípsat na triko, co víc k tomu říct?

Každopádně jsme mohli ze hřiště odejít se vztyčenou hlavou a bez debaklu. Ukázali jsme kudy by Chiquita měla jít. Nedělám si iluze, že se do týmu nevrátí hráči jako Zelí, Alamar, Mlky, mladej Karel, Petr nebo Tomáš. Ale je třeba, aby pochopili, že nemůžou hrát svůj krásný naivní fotbal, že je třeba zabrat, zpotit dres a zároveň myslet na své spoluhráče, co jim vyhovuje, kde jsou jejich přednosti. Pokud tohle Chiquita pochopí, pak se můžeme těšit na více vyrovnaných zápasů.