Banana Chiquita Team

Banáni ve středeční dohrávce pátého kola přejeli doposud vedoucí Don Giovanni, čímž nás vrátili do čela tabulky a sami se zařadili hned v závěsu na druhé místo pouze vinou o pár gólů horšího skóre. Pondělní mrazivé Běchovice tak měly tu čest přivítat zápas podzimu mezi aktuálními lídri tabulky, který mohl hodně výrazně napovědět o dění na čele tabulky. Vítěz zápasu by udělal docela výrazný krok vpřed na cestě k postupu. Navíc zápas konečně sliboval i něco z fotbalu, Banáni po prohře v prvním kole najeli na vítěznou vlnu, podobně i GoHosp zatím až na zaváhání proti betonárce ze SFOTu procházel ligou vcelku suverénně, navíc šlo o souboj dvou nejlépe střílejících týmů. Současně ale také souboj druhé a třetí nejlepší obrany, takže bylo otázkou, kdo bude mít navrch, jestli produktivní útoky, nebo pevné obrany. Nakonec to byli útočníci, kdo hrál prim, osm gólů asi překonalo očekávání. A pět gólů v naší síti rozhodně taky. V šestém zápase jsme konečně poprvé narazili na soupeře, který chtěl a uměl hrát fotbal. Tedy přesněji řečeno fotbal uměl hrát hlavně jeden technicky dobře vybavený útočník, který v posledních dvou zápasech nastřílel sedm gólů a i proti nám dokazoval, že to nebyla náhoda, a k sobě pak měl kompars v podobě zbytku týmu. Bohužel to na nás stačilo, ovšem nebylo to ani tak zásluhou fotbalových kvalit Banánů, jako spíš našich fatálních chyb, v důsledku čehož jsme připravili víc gólových pozic soupeři, než sami sobě. A protože soupeř ostřílený třetí ligou nabídkou nepohrdl, připsal si důležité vítězství, rázně vykročil za vítězstvím ve skupině a nás odsunul do těžkého boje o druhé postupové místo.
Zápas podzimu měl podle původních předpokladů přivést do Běchovic desetihlavé oranžové stádo, ale pondělí se následně ukázalo jako zabiják postupových šancí, když odpadli zraněný Mary, nemocný Milan, Čechinovi zaschla při malování barva nebo co a zbylou absenci snad radši nebudu komentovat vůbec. A aby toho nebylo málo, tak Marda s Marfym se bůhvíproč vydali do Běchovic busem 163 z Depa Hostivař přes Štěrboholy (zřejmě chtěli nabrat energii pohledem na domácí hřiště, kde jsme zatím stoprocentní), který jim ovšem ujel, takže obvolávali zbytek týmu, kdo by pro ně dojel. Zatímco pár minut před zápasem se Banáni v osmi rozcvičovali na hřišti, tak Widlička vysvětloval rozhodčímu, že to určitě do čekačky stihneme nastoupit. Úvod zápasu tak vcelku nepříliš překvapivě nebyl v naší režii, bez střídání a nerozcvičení jsme nebyli v potřebném tempu a tahali za kratší konec. Štěstím pro nás bylo, že Banana nemířili do černého, ale do stříbrného - nejprve do břevna po rychle rozehraném rohu a následně do tyče po dobré střele ze střední vzdálenosti. Nakonec se soupeř vcelku asi zaslouženě dostal do vedení, ale pomohla mu k tomu Marfyho zbytečná klička na posledním přesně na středu hřiště těsně před vápnem, kterou napadající útočník přečetl a samostatný nájezd proměnil (tuším že nadvakrát, první střelu Zelda vyrazil, ale ta se od útočníka odrazila nakonec přeci jen do sítě). První gól byl vcelku odpovídajícím vyústěním úvodní pasáže hry, takže přestože byl hodně laciný, nepoložilo nás to a záhy jsme se dostali do tempa a k tomu, co chceme hrát. Výsledkem bylo přečíslení ve středu hřiště, Kenanovo uvolnění Widličky do levé strany a první náš nebezpečný moment, který zachránil brankář vykopnutím na roh. Soupeř eliminoval střed a posílal dopředu nákopy, ale třeba proti SFOTu aspoň fotbalovým způsobem, nekopal to přímo do brány na nějakou náhodnou teč, ale na hranici vápna na své útočníky, kteří se snažili prosadil technicky do střeleckých pozic. To jsme ale měli vcelku pokryté a podobně na druhé straně soupeř bránil také velmi dobře a nedával nám moc prostoru na naši kombinaci, a tak přišla pasáž spíš taktického boje mezi vápny bez větších šancí. Vyrovnávací gól tak přišel z ničeho nic, po Michalově autu na přední tyč se hlavou proti dezorientovanému obránci prosadil Marfy. To nám dodalo na aktivitě a další pasáž hry pak patřila nám, především díky tomu, že jsme ovládli střed pole, tak jsme získali optickou převahu - obranná fáze ale na obou stranách fungovala dobře, a tak šancí stále moc nebylo. V nadějné pozici se ocitl Widlička, který v souboji na vápně po autu získal balon a překvapil hodně vyběhnutého brankáře uvolněním do prostoru prázdné brány, bohužel ale při tom sám sebe vytlačil až k brankové čáře, míč ale udržel ve hře a po jeho přihrávce vyslal nebezpečnou, leč zablokovanou střelu Michal. Naše aktivita byla následně zmrazena inkasovaným gólem po Zeldově zbytečně zbrklé a nepřesné rozehrávce, která skončila na středu na kopačkách soupeře a rychlý kontr do ne zcela zkoncetrované obrany skončil druhým gólem. Poslední minuty už pak byly ve znamení spíš diskuzí s velmi nepřesným rozhodčím a celkové rozháranosti naší hry, což Bananě dalo možnost bez nějaké výraznější aktivity pohlídal poločasové vedení. Největší šanci na vyrovnání promarnil Widlička, který podruhé vyhrál souboj s obráncem, dostal se do střelecké pozice, ale namísto nebezpečné střely vyslal na bránu takovou spíš malou domů.
Poločasová pauza nám prospěla, uklidnili jsme zbytečné vášně, zkoncentrovali se na výkon a do druhé půle vstoupili jako aktivnější tým. To se ostatně dalo čekat, že my budeme hrát a Banana spíše bránit a čekat na brejky, i když až tak úplně pravda to ze začátku nebyla, protože Banana hodně překvapivě hrála vytaženě a nechávala ve středu hřiště dost velký průchoďák. Po našich prvních útočných manévrech si ale Banana uvědomila, že to není úplně nejlepší taktika, a přeci jen se více zatáhla a spoléhala na pevnou obranu. Naše šance tak přišly hlavně ze střel ze střední vzdálenosti, Marfy a Kenan stříleli těsně vedle, další Marfyho skákavý pokus přes houštinu těl s námahou vyrazil brankář a Kenan orazítkoval břevno. A pak jsme o osudu zápasu rozhodli sami dvěma fatálními chybami v obraně, nejprve Kenan třikrát vyzkoušel, jestli když přihraje volnému soupeři na středu naší útočné poloviny, jestli z toho soupeř dá gól, a napotřetí to vyšlo, a následně Marda střelu nebo rozehrávku napálil do soupeře a následný sprinterský souboj přes celou polovinu hřiště do vítězného konce nedotáhl. Marda pak ve spolupráci s Michalem ještě vykřesali poslední naději, Michal přelstil obránce a přesnou střelou pod břevno nedal brankáři šanci. Do konce zbývalo jedenáct minut, tedy dost času na vstřelení dvou gólů, to bychom ale nesměli hrát v obraně tak, jak jsme včera předvedli. O osudu zápasu rozhodla naše nedůslednost v pravém rohu hřiště, kde útočník soupeře hodně lacino přešel přes dva obránce přímo před Zeldu a zakončil. Druhý Michalův gól po Kenanově přihrávce už pak nic neřešil, jen kosmetickou úpravu skóre. Závěrečný tlak se nekonal, jednak na něj nebylo moc času, a jednak jsme dohrávali ve čtyřech, protože stále ne zcela uzdravený Widlička ve druhé půli zapadl do šedi podprůměru a nakonec ho ze hry vyřadila křeč v lýtku. Nepomohl nám příliš ani rozhodčí, který pískal opravdu hodně špatně, a to tak, že na obě strany, ale bůhvíproč to vždycky bylo tak nějak nevýhodnější pro nás. Prapodivné výhody, z nichž se nakonec stal brejk soupeře, neodpískané evidentní fauly dvanáct patnáct metrů od brány, tedy v docela nadějných situacích na rozehrání a nějaký signál - za to mnohem menší fauly na hranici vápna z úhlu, kde se dá dost obtížně něco vymyslet, pískal s gustem. Že si nevšiml, že Widlička leží na zemi, Kenan mu dává "první pomoc" a hrajeme ve třech, to jen zapadá do koloritu jeho výkonu. A hodně kyselou třešničku na dort pak přidal na závěr, kdy odpískal konec zápasu v situaci, kdy se Banana vykombinovala do stoprocentní situace a stačilo jen zavěsit do odkryté brány, prostě hodně citlivé rozhodnutí. Ale rozhodčí nám zápas neprohrál, a neprohráli jsme ani proto, že by Banana byla až tak lepší, prohráli jsme si ho (opět) vlastními chybami a mizernou docházkou. Druhý výjezd mimo domácí hřiště tedy znamená druhou ztrátu, ale pozor: zbytek sezony už hrajeme všechno ve Štěrboholích :) Udržet stoprocentní bilanci ale bude těžké, když Zelda z Běchovic odjel se zlomeným malíčkem a sezona pro něj předčasně skončila.