Banana Chiquita Team

Když chvějící se světlo jarní noci je plné chvějících se hvězd a měsíc v úplňku stojí, jsem pomalu vtahován do vysoké citlivosti plné přátelství a pohrdání světem i věčností… Jakoby mi mladý Kant mluvil z duše, když jsem přijel z Moravy do Libně na zápas Banány Chiquity. A nebyly to jen hvězdy na nebi, které ten večer zářily. Nejdříve jsem si prohlédl sestavu. Díky tomu, že nepřišel rozhodčí, jsme na to v našem prezidentském týmu měli dostatek času. Napočítali jsme několik nových tváří a to je jen dobře. Chiquita pokračuje v obnově svého kádru. K etablovaným hráčům z Chroustovy Lokomotivy přichází nová svěží krev především díky skvělé zákulisní práci Martina.

První jarní zápas Banány Chiquity nedopadl výsledkově nejlépe, ale slyšel jsem, že Chiquita nehrála vůbec špatně. Tentokrát ale proti Chiquitě stál opravdu silný kalibr. Strašnická SK přišla v počtu jak na zápas ve velkém fotbale a od první minuty bylo znát, že řada hráčů SK velký fotbal hraje nebo nedávno hrála. To hráči Banány Chiquity jsou fotbalově vzdělaní takřka proti své vůli, jen z toho důvodu, že se jednou týdně scházejí na Hanspaulku, kde náhle vidí hříště, míč, branky a jakási síla je nutí s úvodním hvizdem běhat za míčem a hrát fotbal. Technická vytříbenost soupeře byla znát. Několik pěkných ťukesů zavánělo téměř exhibicí. Nikoho tak nepřekvapilo, že právě Strašnická SK otevřela skóre zápasu. Sólovou akcí se prosadil vytáhlý útočník. Zvládl souboj jeden na jedno s Benym a brankáře překonal jednoduchou utáhlou střelou na zadní tyč. Zanedlouho Syky před vápnem tvrdě šlapákem zblokoval soupeřovu střelu. Byla z toho nepříjemná standardka, kterou soupeři s přehledem využili, když rozehráli do strany na volného hráče, který uklidil míč k tyči. Bylo nad slunce jasné, že stavět do zdi tři hráče, je proti takovému soupeři sebevražedné. Banana Chiquita dál hrála svůj fotbal. Občas se jí podařilo houževnatým stylem hry převzít ve středu pole míč a vyrazit do rychlého útoku. Díky třem chlapům na střídačce Banáně nedocházel dech a byla schopná soupeři sekundovat. Z několika slibných akcí se do konce poločasu ujala pouze jedna, ale zaplať pánu Bohu za ni. O poločase jsem nabádal hráče Banány k maximální rotaci. Co platí na bojišti, musí platit i na hřišti!

Začátek druhého poločasu se nesl v duchu hesla: nedáš – dostaneš. Do ideální gólové šance se dostal Miko, ale tváří tvář gólmanovi neuspěl. Hra se rychle dostala před branku Chiquity. První střela se odrazila od nohou brankáře k soupeři, který zkoušel vrátit míč na branku. Brankář Chiquity spíš jen plácnul do míče, než že by ho vyrazil do bezpečí. Dotěrný soupeř dokázal míč opět vrátit do ohně a jednoduchou hlavičkou skóroval. V ten moment by si na Chiquitu málo kdo vsadil. Jeden z mých PR poradců v tu chvíli utrousil, zda by nebylo lepší se vzdálit, abych nebyl spojován s případným debaklem. Cit generála ve výslužbě mi velel zůstat a být mužstvu alespoň symbolickou oporou. V ten moment tým Strašnické es připomínal Wimbledonského šampióna, zatímco Banana Chiquita docela zbědovaná podobala se obchodníkovi, který při bohatých zásobách vypadá, jako by nic neměl. S jakou netušenou silou se role obrátily, je mi do teď záhadou. Viděl jsem, jak hráči Chiquity se stávají plejboji, zatímco hráči SK jsou žlázami opuštění starci, viděl jsem jak hráči Banány zdvihají imperativně ruce nad hlavu po každém vstřeleném gólu a mocným gestem zatracují své soupeře, zatímco hráči SK rezignovaně spouští ruce jako přeražené perutě, viděl jsem hráče Banány jako fotbalové romantiky, zatímco hráče SK jako fotbalové klasiky, Banáni jako příliv, hráči SK jako odliv, hráči Banány jako jaro, hráči SK jako zima, Banána jako účinná láska k bližnímu, Strašnická SK jako vrchol prázdnoty, Banána jako progressus ad futurum, Strašnická SK jako regressus ad originem.

Svatá trojice útočníků Miko, Deja a Honza drtila soupeře jedním útokem za druhým. Spravedlivě se podělili o všech šest branek v síti soupeře. Vybavuji si, jak před zápasem Honza ani nevěděl, jak se pořádně Hanspaulka hraje, ale během zápasu jeho výkon rostl a z malé rybky se stal žralok. Svým výkonem zacelil prázdné místo po Alamarovi. Vynikající podporu třem elitním útočníkům poskytovala trojice houževnatých mušketýrů Vil, Viktor a Martin, zatímco bránu střežila trojice nesmlouvavých andělů fotbalově vzdělaných proti své vůli Syky, Beny a Fanda. Byl to neuvěřitelný obrat a nejednoho by mohlo napadnout, že je to až nespravedlivé k Strašnickému týmu. Ale knihami a z knih jsem se poučil, že nebesa nejsou vůbec humánní a fotbalista, kterému to myslí, tak také humánní není, ne že by nechtěl, ale protože to odporuje správnému myšlení.

Tak Banána Chiquita napsala další epickou kapitolu do své bohaté sbírky zápasů. Je mi ctí, že jsem byl alespoň svědkem neskutečného obratu z 1:3 na 6:4 proti tak silnému soupeři. Od dnešného dne dvě věci naplňují moji mysl vždy s novým a přibývajícím obdivem… hvězdné nebe nade mnou a fotbalová krása Chiquity na zemi.