Banana Chiquita Team

Nedávno mi moje žena povídá, teď když jsi dostal ten flastr za toho cikána, tak bys mohl vzít rodinu na dovolenou, bez tak můžeš trénovat leda Hanspaulku. Uznale jsem kývnul hlavou, že má pravdu. Sbalil jsem si tašku a vyrazil na Koráb za další štací.

Máte štěstí, že jsem si vás vybral. Můžete mi říkat pane trenére nebo plukovníku. Z toho, co jsem viděl v posledním zápase, si myslím, že nás čeká spousta dřiny a práce. To že nezpracujete míč nebo vám odskočí od nohy nebo špatně přihrajete, čert to vem, možná to byla nějaká momentální indispozice, ale to že propadáte v taktice, to neodpouštím. I kdybych vás vzbudil o půlnoci a zařval na místo, tak si to místo na hřišti musíte najít a držet! Z čeho má soupeř nejvíc šancí? Napovím vám, rýmuje se to se slovem bejk. Už vám to došlo? Breeejk. A jak se takovej brejk narodí, o tom už jste přemejšleli? Asi ne nebo dost málo. Já vám to řeknu. Ve vašem případě je to vo tom, že obránce dostane prostor a jde s míčem dopředu. V tom okamžiku se všichni v útoku rozeběhnou od něj pryč, jako by měl choleru nebo mor, všichni utíkaj od něj  k soupeřově bráně a alibisticky čekaj na přihrávku. To má snad pán Bůh vzít balon do svých neviditelných ručiček a položit ho na kopačky útočníků? Jak takovýhle akce končej? Buď obránce zkusí dlouhou přihrávkou oslovit obsazeného borce v útoku a ten to má tak pade na pade jestli míč udrží, anebo se sám obránce dostane pod tlak a přijde do souboje, ve kterém má podobné vyhlídky jako v předešlém případě. Ztráta míče v obou případech znamená spuštěnou lavinu, která se těžko chytá, protože všichni útočníci operují na hranici vápna, ale my je potřebujeme úplně jinde, blízko středu hřiště, před balonem.

Některý z vás maj děti. Zkuste si s nima nakreslit domeček. Čtverec a na něm trojúhelník a tenhle domeček z nás udělá nedobitnou pevnost, naše Alamo. Je to jednoduchý jako facka, každá spojnice domečku, znamená jedno místo pro hráče. Dva obránci, dva záložníci a jeden zabiják na střeše. Záložníci chtějí balon, neustále se nabízej a volaj na obránce tady, tady, tady. Zatímco snajper vepředu čeká na svojí šanci, váže na sebe obránce, když mu někdo nahraje a ztratí míč, nic se neděje, protože další čtyři frajeři jsou připravený bránit. 2-2-1 to je naše mantra pro zbytek ligy. Vymíchat útočníka před brankou, to nám jde, ale my to potřebujeme na soupeřově půlce, abychom se tak dostali do šance a mohli vystřelit. Když jsme u té střelby, napadá mě, jestli nejste zapřísáhlí pacifisti? Jak jsem blíž jak patnáct metrů od brány s míčem na noze, tak musím mít nabito a chtít střílet. I nepovedená střela je často lepší, než dát soupeřovi šanci vás dostoupit.

A poslední detail pro zvlášť pilný studenty. Zkuste si někdy přihrávku zpracovat do pohybu. I když u vás nikdo není, zkuste si to zpracováním posunout kousek od nohy, při tom když za tím míčem půjdete, dát hlavu nahoru, rozhlídnout se kolem sebe a třeba vás napadne, co s tím míčem uděláte, dřív než k vám přiběhne soupeř a bude vám ho chtít vzít. Ale jak říkám, to už je jen pro ty pilný jedničkáře.

Věřím, že s herním systémem v hlavě a s trochou štěstí to půjde, jen tomu musíme jít naproti.

Ps: Žena mě vzala v neděli do divadla na Cimrmany. V jedné scéně povídá smrťák, ale rychle mně už tam půl hodiny běhá cikán s kudlou v zádech po lokále. Celej sál se otřásal smíchy, všichni se smáli, až na mě. To jsem si teprve uvědomil, že fotbal není žádný divadýlko, že fotbal je mnohem víc než divadlo a to všechno do vás vtluču, nebojte, ne nadarmo mi říkaj Plukovník.