Banana Chiquita Team

Promoření?! Některá slova jsou tak výjimečná, nemyslíte? Jak pění v ústech jako voda plná elektrických úhořů a pak se vrací znásobeny ozvěnou podvědomí. Abych řekl pravdu, poslední dobou na nic jiného nemyslím. Škoda, že se každá dobrá myšlenka hned politicky zneužije. Hlavně se její význam posune kamsi k platonově ideálu, čímž se prakticky v denním životě stane nerealizovatelnou. Ještě dnes si pamatuji, když jsem na jaře citoval panu premiérovi moji oblíbenou postavu pana Karla Kopfrkingla: Měli bychom vyjít od posledního dechu člověka, abychom pochopili, jakou podobu měl jeho život a jaký význam náleží čemukoliv, co prožil. Teprve smrtí je hotovo mládí i narození člověka. Koukal na mě jako idiot a já věděl, že jsem ho pro svou myšlenku promoření ztratil.

Až nyní situace uzrála a já se mohu vrátit ke svému původnímu plánu. Hodně za to vděčím Hanspaulské lize. Náhodou jsem se procházel nedaleko Smíchova a spatřil jsem rozsvícené fobalové hřiště. Jdu blíž a skrz zuby cedím slova o nezodpovědných šílencích. Pohledná výčepní mi napoví, kdo dnes hraje. Přece Chiquita. V bráně Kapitán, obrana Alamar, Beny a v útoku Miko, Deja a Tomas. Co si dáte? Její znalosti mě zaskočí. Objednám si limonádu (bez brčka) a po zbytek zápasu je mi výčepní cenou poradkyní.

První gól padl po standardní situaci. Autové vhazování Farkáně k hranici vápna trefil útočník k levé tyči. Vůbec se mi to nelíbilo. Tolik lidí na tak malém prostoru v době epidemie? Absurdní. Nechápu, proč vedení hanspaulské ligy nechrání hráče změnou pravidel. Inspirovat by se mohli u basketbalu. Navrhuji povolit pouze zónové bránění a časový limit dvou vteřin na pobyt ve vápně.

Chiquita se k mému překvapení nevrhla do bezhlavého útočení. Musela mi to vysvětlit výčepní, že od této sezóny praktikuje tým hru se zajištěnou obranou. V posledním zápase přejeli soupeře v posledních třech minutách takovým uragánem, že to vejde do dějin. Do poločasu se hrál spíš urputný fotbal. Dvě hezké střely vyslal na bránu Alamar, ale v bráně soupeře stál výborný gólman, který obě střely odrazil.

Proč jich je tak málo? Zeptal jsem se během poločasu mé výborně informované společnice. Covid, strejdo. Neváhala s odpovědí. Zvednul jsem obočí a nechal ji dál mluvit. Jeden ho má a druhýho zavřela hygiena do karantény. Jaká škoda, kdybych to věděl před zápasem, zatahal bych za drátky nebo bych zdravým chlapcům píchnul Sputnika. Pár lahviček mám od Prezidenta. Žádný problém. Teď už se ale nedalo nic dělat.

Druhý poločas začal zvýšenou aktivitou Banány Chiquity. Ta přitlačila soupeře na jeho polovinu. Bohužel se soupeři povedl náhodný brejk. Nicméně hned z rozehrávky připravil Alamar svou one-man show. Proběhl středem hřiště. Narazil si s Mikem těsně před brankou a pohodlně zavěsil. Hráči Farkáně se proměnili v morové sloupy a do dalších minut jim citelně zkameněly nohy. Velkou příležitost měl na své noze po hezké kombinaci Miko, ale gólovou radost mu tygřím skokem překazil brankář Farkáně. O pár minut později, ale bylo srovnáno. Krásnou akci rozehrál po křídle Alamar. Střílený centr ztečoval jeden obránce sám sobě do branky. Krásný obrat poté dokonal Beny, když z blízkosti neomylně zavěsil míč nahoru k tyči. Zdálo se, že Chiquita kráčí k jednoznačné výhře, jenže udělala chybu. Nechala se unést svým útočným stylem. Rozvolnění se nevyplácí. O tom něco vím. Hrači Farkáně využili jednu z lacinějších ztrát míče Banány a pohlednou kombinací srovnali na konečný výsledek 3:3.

Mnozí škarohlídi v tom viděli poslední bod této sezóny kvůli současné pandemické situaci. Já sám se budu bít jako lev za pokračování Hanspaulské ligy a jiných sportovních aktivit. Je to úžasná možnost jak potichu promořit obyvatelstvo aniž by se proti tomu zvedla cynická kritika. Nebojte. Hrát se bude! Ať si můžeme společně na vánoce vzpomenout na pana Kopfrkingla:

Na tak radostný den by mělo být pohřbu hodně, aby co nejvíc duší se vymanilo, osvobodilo, vzlétlo do vesmíru, našlo nové těla. Štědrý den má být štědrý i pro mrtvé. Aspoň že z toho něco mají tihle milí šmažení kapři...