Banana Chiquita Team

Teprve v týdnu před oslavami třicátého výročí sametové revoluce jsme se probudili k pravdivému výkonu, který nám přinesl zasloužené dva body do tabulky pravdy. Za pět minut dvanáct jsme se vydali na cestu záchrany. Pokud Václav Havel začal svou stejnojmennou esej větou, že Východní Evropou obchází strašidlo, nás v tuto chvíli obchází strašidlo sestupu.

Označit naše předešlé výkony můžeme různými slovy. Pojďme si nyní udělat jejich malou rekapitulaci. Jednoznačné vítězství proti Tatranu Válec v nás zaselo několik semínek lží, které vyklíčily, a my pomalu začali žít svůj život ve lži. První takovou lží byla Zelího kanonáda. Jeho čtyři góly nám nasadily růžové brýle. Spatřili jsme v něm starého dobrého zabijáka. Grandiózní vstup Mika. Najednou zde byl mladý hráč, jenž zrychlil a zpřesnil naši hru. Jeho pasy nacházely útočníky za obranou bezmocného soupeře. Náhle jsme v něm viděli malého Mozarta naší zálohy. Zranění Alamara jsme přešli mávnutím ruky. Do týdne nebo dvou bude znova na hřišti. Chyby gólmana? Kdo by si jich všímal při skóre 7:2. Jiný skvělý gólman byl právě na hřišti a vstřelil úžasný gól. Kdo by se bál sezóny po takovém zápase?

Následné dvě remízy nám měly být vykřičníkem. Ve čtvrtém zápase jsme se už naplno proměnili v Havlova zelináře, jenž vyvěšuje do výlohy hesla jako: Proletáři všech zemí spojte se. Naše transparenty byly neméně údernější: S Mlkym k vítězství! Vítězství, ale nepřišlo. Namísto něj tu byla krutá porážka 3:5 od podprůměrného týmu. Nula tři v desáté minutě! Tehdy jsme naplno začali hrát svou hru ve lži. Remíza 0:0 se slaboučkým soupeřem a následné tři porážky v řadě ukázaly v plné nahotě jak zhoubné je uvěřit lži.

Představme si nyní, že se v našem zelináři jednoho dne cosi vzbouří a on přestane vyvěšovat hesla jen proto, aby se zalíbil; přestane chodit k volbám, o nichž ví, že žádnými volbami nejsou; na schůzích začné říkat, co si opravdu myslí, a nalezne v sobě dokonce sílu solidarizovat s těmi, s nimiž mu jeho svědomí velí se solidarizovat. Touto svou vzpourou zelinář, vystoupí ze „života ve lži“.

Velmi povědomé, že? Konečně jsme odmítli rituál prohry a porušili „pravidla hry“; znovu jsme našli potlačenou identitu a důstojnost; naplnili svobodu. Naše vzpoura je pokusem o hru v pravdě. Účet brzy přijde. Budeme zbaveni známky outsidera, budeme přeloženi k těm lepším. Naděje na předvánoční dovolenou se rozplyne; bude ohroženo studium našich dětí. Nadřízení nás budou šikanovat a spolupracovníci se divit.

Vraťme se k tomu, jakým způsobem jsme vyhráli 5:2 ve snaze pootočit kormidlem dějin v naší ligové skupině. Podnět k dějinné změně přišel znovu od školních lavic. Nikoli z řad studentstva, ale z profesorského sboru. Martin vyslyšel naši výzvu o pomoc a přibral svého žáka Kropa. Byl to právě Krop, který poprvé rozvlnil síť soupeře nádhernou dorážkou své předchozí střely. Jeho důraz s jakým se ve vápně soupeře dožadoval pravdy a gólu nám všem dlouho chyběl. Ukázkově to předvedl svým třetím gólem, kdy zvyšoval na konečných 5:2. Vlétl do vápna soupeře a ve skluzu trefil těžkou přihrávku ze strany. Jako by křičel: Tady mě máte, To je má pravda!

Ohromnou pomocí byl David. Bránil naši pravdu svým pověstným dynamickým stylem. Nenechal soupeře, aby nás přečíslila lež tak, jako v minulých zápasech. Probudil v ostatních hrdost a odvahu se přihlásit k poctivé hře založené na týmovém duchu. Náš hlavní stratég a technik Alamar přidal svou jistotu, třebaže byl během zápasu raněn, dohrával ho se ctí. Univerzál Syky ukázal v útoku, že i on může stříle důležité góly. Právě jeho trefa za zkorpnělá záda brankáře byla vítězná. Ani Zelí se nenechal zahanbit a připsal si na svůj účet jednu branku. Doufejme, že bude příslibem do dalšího těžkého zápasu.

Čekají nás Pěstební dělníci, druhé mužstvo tabulky o nichž se proslýchá, že jde o pátou kolonu Babišova Agrofertu. Vykročili jsme správným směrem. Ukázali jsme, že jsme schopní hrát dobře a pravdivě.

Dokud nebyla naše hra ve lži konfrontována s hrou v pravdě, nebyla tu perspektiva, která by odkrývala její lživost. Jakmile se k ní však objevila alternativa, bytostně ji ohrozila v její podstatě a celistvosti. A vůbec přitom nezáleží na tom, jak velký prostor tato alternativa obsazuje: Její síla není vůbec v její fyzické stránce, ale ve světle, kterým ozařuje ony opory systému a které vrhá na její vratký základ.

Svým posledním výkonem jsme neohrozili ostatní týmy jen fyzickým významem naší výhry, ale tím, čím náš čin přesahoval sám sebe.