Banana Chiquita Team

Loučení Tomáše Rosického nekončí! Už teď mohu slíbit jeho fanouškům další zajímavou akci. Malý Mozart sám oddiriguje Malou noční hudbu v mém aranžmá. Už několik dní se Tomáš velmi pilně připravuje. Poprvé jsme se sešli ve sportovním centru na Korábu. Ukazoval jsem Tomášovi notový zápis a seznamoval ho s dirigentskou taktovkou. Tomáš se ale stále díval ven na parkoviště, kde se k zápasu scházela Banana Chiquita. Jeden vrchní se pochlubil, že Chiquitě nedávno vstřelil dva góly. Mohlo jich být víc, kdyby nepřišel pozdě. V ten moment si Tomáš přestal vrchního vážit. Fotbalista, který přijde pozdě na zápas, není fotbalista ale onuce. Oba jsme vyrovnali účet a vyšli směrem k hřišti, které Tomáše přitahovalo neodolatelně přitažlivou silou.

Chiquita do zápasu nenastupovala v roli favorita, ale bez bázně a hany se pustila do Modrých sviní. První sebevědomé doteky s balonem, to byly jasné čisté noty na zeleném papíře. Obkroužily melodii, která začala psát dramatický příběh. Zvlášť, když soupeř z první vážné šance skóroval. Útočník Modrých sviní si naběhl po pravé straně a poměrně ráznou střelou kolem brankářovy hlavy otevřel účet zápasu. Tahle situace doslova nadzvedla Tomáše ze sedačky. Okamžitě se chopil taktovky a začal udílet rady na všechny strany. V ruce, aniž by to sám věděl, držel už dirigentskou hůlku, se kterou ukazoval na hráče žlutého orchestru před sebou. Jeho vedení začalo záhy nést ovoce. V závěru prvního poločasu se v šancích střídali Banáni jako na běžícím pásu. Gól vstřelil po hezké kombinaci Pepa. Tlak Žlutých sílil. Bránu přestřelil Tomáš, ani Zelího bodlo se nevešlo mezi tyče. Jinou šanci spálil Syky.

I ve druhé části koncertu zazněl nejeden disonantní tón. To když se například soupeř z ničeho nic opět radoval z gólu. Ani tato atonální zkušenost Chiquitu nerozložila. Malý Mozart si udělal pořádek. Zelí, který v pozici prvních houslí několikrát trestuhodně selhal, musel své místo opustit. Nejvíce zavrzal, když běžel sám na brankáře a nedotáhl svou kličku do strany, jakoby mu nepochopitelně ujel smyčec. Na jeho místo se posadil robustní Pepa a hned barvitě rozehrál celou paletu svého umění. Pral se a bojoval. Nevynechal jediný souboj. Vyrovnávací gól v závěru utkání nemohl být lépe načasovaný. Syky se vrhl do útoku, kde se trochu špatně orientoval. Zdálo se, že bude postupovat zpátky od branky soupeře. Naštěstí ho seřval na tři doby Zelí. Syky se poté znovu uvolnil a přehodil předčasně padajícího brankáře. Čistá doslova hmatatelná radost přecházela v nádherný opus. Tomáš mával s dirigentskou taktovkou jako o závod. Znal nazpaměť fotbalové noty, kterými vedl Banánu k nečekanému vítězství. Tři minuty před koncem se to stalo. Tomáš ukázal do druhé řady kamsi k hoboji. Dal povel k hození dlouhého autu. Předem taktovkou naznačil trajektorii balónu, který ji v okamžiku začal opisovat, ale to už významně obočím pokynul prvním houslím, aby se připravily k zakončení. Pepa učinil dva rychlé kroky a poté se vznesl do vzduchu. Letěl oproštěn od vší gravitace a vysoko nad zemí se potkal s balónem. Přesně do něj trkl tak, aby se balon snesl zpátky na zem a zaplul za vzdálenější tyč do brány. Euforie nebrala konce. Soupeř se už nezmohl na žádnou odpověď a Chiquita vyhrála.

Hned mi bylo jasné, že pokud bude mít Tomáš před sebou monitor s fotbalovým zápasem, uřídí jakýkoli hudební orchestr. Byl jsem plný všeho a dopustil jsem se stejné neomalenosti jako František Josef druhý, když otcovsky kritizoval Mozarta. Příliš krásné pro naše oči. Snad jen těch spálených šancí bylo moc. Řekl jsem v návalu emocí. Malý Mozart poděkoval, ale neodpustil si dodat, že šancí a střel bylo tak akorát. Ani jedna nepřebývala ani nechyběla. S těmi slovy odešel náš největší fotbalový génius do kabiny Chiquity užít si společnou oslavu.