Banana Chiquita Team

Po jistém váhání dnes uveřejňuji neobvyklí příběh hasičského sboru Prahy 10, který se devátého listopadu utkal s požárem v Pražské Hostivaři. Byl jsem shodou okolností na vizitě v tomto útvaru, když se rozezněla siréna. Poplach! Srdce zaplesalo. Okamžitě jsem vyměnil slavnostní uniformu za výjezdní a nasedl spolu s ostatními mládenci do hasičského speciálu. Před nákupním centrem v Hostivaři jsme div nesrazili další lidi na zabijáckému přechodu. Řidič jen tak tak zabrzdil a v tom někdo ukázal na nedaleké hřiště a dodal, že to je ta slavná Banana Chiquita. Na němých tvářích řadových hasičů jsem poznal, na co myslí. Dobrá, řekl jsem, než dorazíme na místo hašení, měli bychom zkontrolovat, zda máme dostatek vody v cisterně. Zajeli jsme ke hřišti, natáhli jsme hadice do Botiče a šli koukat na fotbal. „Vono se to bez nás neposere,“ zaslechl jsem odněkud, ale dělal, že neslyším.

Hned v první minutě Chiquita inkasovala. Po centru si Alamar tísněný soubojem srazil míč rukou do vlastní brány. Jako když škrtnete zápalkou a objeví se plamínek. Síra lehce zapraská a čerstvé dřevo zasyčí. Z takového plamínku může shořet ledaco. To bych mohl dlouho vyprávět. Chiquita zůstala klidná. Soupeř nevypadal nijak silně. Všichni jsme čekali, kdy žlutí zatopí pod kotlem a Raiffani se budou muset hodně otáčet, aby hasili vzniklé požáry před svou bránou. Jenže tahle představa se příliš nenaplnila. Chiquitu trápil pomalejší přechod do útoku a řada nepřesností.

S chlapci jsme zůstali i na druhý poločas, protože podle zpráv v Hostivaři bouchlo několik tlakových lahví a hašení takového požáru je vždycky na dlouho. O nic nepřijdete, ujišťoval jsem všechny okolo a měl jsem samozřejmě pravdu. Na hřišti tou dobou už také hořelo. Chiquita inkasovala po druhé. To u už nebyl plamínek od sirky, ale mnohem větší průšvih. Třebaže Pepa snížil, soupeř relativně snadno znova odskočil. Na gólech se podepsala do jisté míry poničená vycházková obuv brankáře Chiquity, který si doma zapomněl kopačky! Soupeř už jednoduše těžil ze založeného ohně. Přikládat je vždycky jednodušší než zakládat. Krom toho obrana Chiquity působila jako z novinového papíru. Lehce pomuchlat a šup do kamen. Založit pořádný oheň je někdy kumšt, který Chiquita v sedmém kole neměla. Nedokázala být dostatečně efektivní, své velké šance nezúročila, třebaže jich bylo na pořádnou vatru.

Tak už to chodí, že někdy hoří každý hovno a jindy člověk nezapálí ani sud s petrolejem. Tak snad příště, loučili jsme se. Znovu jsme nasadili přilby a odjeli hasit ten velký oheň do Hostivaře.