Banana Chiquita Team

Před rokem mě oslovil Český olympijský výbor, zda bych v rámci oživení projektu zimních Olympijských her v Krkonoších, nenavrhl mechanickou skulpturu, která by v lidech zapálila nadšení pro pořádání tohoto megalomanského podniku. Nabídku jsem lehkomyslně přijal a začal zpracovávat základní myšlenku jakési moderní křížové cesty na nejvyšší vrchol Čech. Každý profesionální sportovec přeci během své kariéry nese svůj kříž. Stačí se rozhlédnout kolem sebe: Gabriela Koukalová, Otík Zarembů anebo Jarmil Kratochvíl... Devět zastavení jsem hravě načrtl na papír, ale s desátým jsem si lámal hlavu, než jsem náhodou při venčení psa zahlédl zápas Banány Chiquity.

Opilí fanoušci na zídce nad hřištěm mě velmi ochotně vpravili do situace. Chiquita nastoupila v osvědčené sestavě pouze s jedním mužem na střídání. Morová rána, s kdysi nadějným plejerem Pepou Kužílkem, mohla postavit do hry téměř dvě pětky. Právě proto se Banana nikam nehnala a její hlavní snahou bylo překvapovat soupeře rychlými protiútoky. Na podnět Papeže zpestřila hru dlouhými balony. Ale byl to soupeř, který se čím dál víc tlačil k zakončení. Jen během první půle trefil tři krát tyč a pokud už střela mířila mezi tyče postavil se jí do cesty velmi překvapivý element, totiž brankář Banány Chiquity. Bylo otázkou času, kdy Morová rána otevře skóre. Už jsem pobízel svého psa k odchodu, když se to stalo. Jedna ze střel se už dostala za brankářova záda a v ten moment jakoby se pro všechny zastavil čas, ale ne pro gólmana Chiquity, který v přískoku levou rukou odklonil míč z jisté dráhy do sítě mimo bránu. Vzápětí se k dorážce přihlásil hráč v modrém dresu. Nerozpakoval se a vystřelil, ale kde se vzala, tu se vzala znova magická ruka už ležícího brankáře a odrazila míč do bezpečí. Nikdo z nás nechápal, co se stalo. Z fotbalového šoku nás musel probrat na druhé straně Šindy, který ve vápně zužitkoval přesnou přihrávku a poslal Chiquitu do vedení. Poslední minuty prvního poločasu po právu patřily Chiquitě. Lepšící se Zelí bodlem přestřelil břevno ze slušné pozice pár kroků za vápnem. V pádu zkoušel překvapit Tomáš efektní střelou z otočky a stejný hráč v poslední minutě prvního poločasu nedostatečně sklopil nárt a zblízka poslal míč vysoko nad bránu.

Ve vzduchu byla cítit skromná jarní výhra podepřena zázračným momentem z prvního poločasu. Bohužel hned v úvodu se Chiquita nechala zatlačit před svou branku a nedokázala se z tlaku soupeře vymanit. Po pěkné narážečce Morová rána srovnala a během několika málo minut otočila celý zápas o sto osmdesát stupňů. Za stavu 1:3 snížil Zelí, když konečně přijal nahrávku do běhu a bodlem propálil brankáře soupeře. Morová rána ale hned na to zvýšila na 2:4 a poté přišel na řadu zběsilý kolotoč neproměněných šancí a na oko slibných protiútoků. Nestačil jsem se chytat za hlavu, příležitostí bylo překvapivě dost, ale Chiquitě ten den zvlhnul prach.

Nevadí. Příště se prosadí a pak - pokaždé když vyjdou oni nebo jejich děti na Sněžku, budou mít před sebou vzpomínku, sochu v nadlidské velikosti k poctě neuvěřitelného zákroku, kterému by i Dominátor mohl závidět. Právě tyto chvíle v čase zastíní výsledky a dají uvadnout vítězným vavřínům.