Banana Chiquita Team

Hráči i příznivci Banany Chiquity po posledním zápase smutní, ale já bych se na jejich místě spíš radoval! Nic vás neposune dál jako prohra po výborném výkonu. O tom už psal Hrabal ve svých Perličkách a je třeba si to znova připomenout. Jen takovéhle prohry mají tu poetickou moc měnit svět.

V poslední možné chvíli vběhl brankář Chiquity do brány a rozhodčí fouknul do píšťalky. Jak jsem se dozvěděl, Chiquita musela v obraně oželet Alamara, o kterém jsem v Californii slyšel, jen to nejlepší. Prý ho na začátku týdne srazilo auto, když jel na kole. Naštěstí se nestalo nic vážného, ale znovu se ukázalo, že když na člověka ukáže Boží prst, jsme všichni zatraceně malí. Chiquita začala pěkně od podlahy. Zvlášť Zelí se rozehrál do úžasné formy. Mezi obránci soupeře působil jako herecký mohykán uprostřed davu statistů. Záhy se ukázalo, že soupeřící mužstvo je bezejmené bílé moře s jedním ďasem v bráně. Ani Zelí jeden proti jednomu neuspěl. Velkou šanci promarnil Šindy, který sice dostal nahrávku mírně za sebe, ale pravý profesionál se na nic nevymlouvá, zkrátka selhal. Kolikrát zvonily tyče jako zvony na kostelech. Prásk. Prásk. Prásk. A nic platno. Skóre nula nula. Na druhé straně zahrozil soupeř během prvního poločasu pouze jednou, jinak Chiquita skvěle odebírala balony v zárodku každé akce.

Nemám nastoupit? Ptal jsem v žertu, abych odlehčil zklamání z remízového stavu. Ve druhém poločase se už projevila fyzická únava. Kdepak chlapci máte každý den ráno běhat jako já, pak byste je dál šťavili. Ubylo jasných šancí, ale zejména udeřilo na druhé straně. Ojedinělý průnik po pravé straně zakončený střelou, brankář Chiquity nešťastně vyrazil jen pod nohy dalšího útočníka, který už pohodlně doklepával do prázdné branky. Chiquita samoyřejmě nesložila zbraně, dál se probíjela zhuštěným prostorem. Soupeř velmi často sahal za hranice dovolených prostředků a právě z jednoho faulu přišlo poučení o tom, jak snadno se z výhody stane její pravý opak. K přímému kopu se postavil Deja. Ve vápně tlačenice jako na Karlově Mostě. Deja vypálil, ale míč záhy odrazem nebo snad odkopem putuje na druhou stranu. V ten moment brankář Chiquity rozmýšlí, jeslti má vyběhnout ze svého území nebo ne. Kdybych se podobně rozmýšlel při své emigraci, jó to bych do teď někde zametal chodníky. V bizardně nefotbalovém střetnutí jeden na jednoho se poté prosadil útočník Kluků z Vršovic a zvýšil vedení už na dva nula. Ouzko a mrzko bylo všem. Chiquita dál narážela na gólmana soupeře, Syky mu svou střelou málem vyrazil dech. Teprve čtyři minuty před koncem vystřelil z uctivé vzdálenosti Deja a Petr nechtěně střelu tečoval do protipohybu brankáře. Banana sice snížila, v následujících minutách se do soupeře opřela a zápas ukončila opět jedním přímým kopem, ale skóre už nesrovnala.

Banana Chiquita opticky zápas zvládla, s přehledem mohla vyhrát šest nula a nikdo by se nedivil, jenže tenhle zápas se protivil zákonu přímočarosti. Mohli bychom rozebírat rozebrané, ale jak by řekl Shakespeare: Víme, co jsme, ale nevíme, čím můžeme být. A proto nepřestávejte v sobě nikdy objevovat nové a nové schopnosti. Teď už doufám, rozumíte, co jsem myslel dnešním nadpisem. Sbohem všichni dobří Banáni.