Banana Chiquita Team

Po svém posledním úspěšném hororu Nenasytná Tiffany jsem už začal pracovat na dalších projektech. Vůbec bych nečekal, že v týmu Banany Chiquity najdu tolik fanoušků hororu. Nejvíc mě překvapil Zelí, který na mně vychrlil několik filmů, které prý musím vidět. Slovo dalo slovo a už spolu píšeme scénář k nadějnému projektu s pracovním názvem Nenasytná Chiquita.

Škoda, že v reálném životě to s tou nenasytností zatím není tak horké. Chiquita nastoupila k historicky čtvrtému duelu s Borusií Bubeneč. Před zápasem hýřila mírným optimismem. André se vedle starších protihráčů cítil jako mladý talent. Bohužel rázem se potvrdilo, proč Borusie hraje na odlehlém hřišti v Běchovicích. Malé hřiště nahrávalo dobře technicky vybevenému soupeři, kterému zároveň v obraně vyhovovalo množství osobních soubojů. Prvních čtyřicet minut odehrála Chiquita se vztyčenou hlavou. Stíhala obsazovat hráče soupeře a ti se prosadili pouze jednou, když dobře atakovali rozehrávku Chiquity. V útoku se Chiquitě nedařilo trefovat bránu. Největší šanci měl Radek, který se ocitl sám před brankářem, ale na kvalitnější zakončení mu chyběl čas.

Utkání zřejmě zlomil druhý a třetí gól Borusie. Poté Chiquita myslela více na útok, vytratila  se týmová soudržnost a výsledkem byla řada příležitostí na obou stranách hřiště. Jeden čestný gól si připsal Zelí po chytře rozehrané standardní situaci. Je evidentní, že Chiquita bude muset zapracovat na útočné efektivitě. V týmu je jasná převaha defensivních hráčů a někdo z nich se bude muset významněji prosadit v útočné fázi, ať už jako nahrávač nebo střelec.

Doufám, že Chiquita letos už zažije méně hororových porážek a naopak to bude Banana, která bude soupeřům nahánět strach a budit je z klidných fotbalových snů.