Banana Chiquita Team

Jako velký fanoušek fotbalu, který bydlí pár zastávek tramvají od Pražačky jsem konečně splatil svůj dluh a viděl jsem slavnou Chiquitu na vlastní oči. Téměř okamžitě jsem zalitoval, že jsem si nevzal kopačky, protože Chiquitě by se dnes jeden hráč navíc sakra hodil.

Řada zranění, která nepustila tři hráče Chiquity na hřiště, v úvodu ještě neznamenala větší komplikace. Banana do zápasu vešla sebevědomě a zápas byl dlouhou dobu vyrovnaný. Nejnebezpečnější střelu na bránu v prvním poločase vyslal osamocený Tomáš, ale brankář soupeře ukázal, že na brankové čáře chytat umí a nohou vyrazil míč mimo tyče. Další velkou šanci nedotáhl do gólové přihrávky Andre, který nahrával bohužel na paty osamocenému útočníkovi před brankou. Soupeř poprvé udeřil po chybě Karla, který prováhal načasování nahrávky na Kubu a soupeř se z brejku nemýlil. Kuriózní situace nastala na konci prvního poločasu, kdy rozhodčí odpískal panaltu pro Chiquitu, kterou vzápětí odvolal. Dlužno říci, že Zelí se spíš faulu vyhnul, a tak vše bylo v pořádku.

Druhý poločas začala Banana velmi aktivně sérií několika nebezpečných rohů, které vždy vychytal gólman soupeře. Od této chyvíle bylo znát, že hráči Chiquity by přeci jen uvítali větší možnost střídání. To se projevilo nejvíc během krátké pětiminutovky, kdy hráči Banany nebyli úplně koncentrovaní na svou hru a za to zaplatili daň v podobě dvou dalších gólů, které rozhodly zápas.

Těžko něco hráčům vyčítat, protože věřím, že se ze svých chyb, které rozhodly zápas poučí. Na druhou stranu se sám ptám, jak by zápas dopadl, kdyby se Chiquita tolik netlačila dopředu, trochu si na soupeře počkala a své útočné akce rozehrávala od brány namísto dlouhých nákopů, které si soupeř celkem slušně hlídal. Ke konci zápasu Chiquitě chyběl moment překvapení, nějaká změna rytmu ve hře, která by vedla k velké šanci. Ale co nevyšlo teď, vyjde příště. Forza Banana!