Banana Chiquita Team

Dnes neprohrála Chiquita se soupeřem, ale především sama se sebou. Viděl jsem nadšení pro hru, a kdybych neznal Chiquitu blíž, řekl bych, že sleduji tým, který se nedávno přihlásil do Hanspaulky. Hurá do útoku, bránit jak se zrovna dá a řada individuálních chyb se špatným koncem.

Chiquita do utkání nastoupila opět famózně. Po krásných gólech Vikyho a Zelího vedla dva nula. Za tohoto stavu mělo přijít jisté uklidnění. Začít bránit od své poloviny, zahustit prostor před brankou a vyrážet k brejkům do otevřené obany. Místo toho byly hráči ve žlutém rozprostřeni po celém hřišti, a tak když přišla chyba na jejich polovině, nebyl už nikdo, kdo by zatáhl za ruční brzdu. Ve zhuštěném prostoru si může tým dovolit zdvojovat nebezpečné hráče. Také se mi zdálo, že Chiquita prohrávala spoustu soubojů jeden na jednoho, protože hráči doráželi na útočníky i po převzetí míče místo toho, aby je jednoduše vystáli a počkali si na pohyb útočníka.

Ač se skóre přelávalo z jedné strany na druhou, ke konci druhé půle Chiquitě došly v osobních soubojích síly a čím dál víc vypadávala ze hry. Škoda, že Banáni neměli ještě alespoň jednoho chlapíka na střídání. V závěru by se opravdu hodil. Nyní jsem připraven vypracovat pro Chiquitu taktický plán a vložit veškeré své síly do znovuzrození silného týmu. Chiquita Forever!